Jak dříve lidé vyjadřovali své prožitky?
Tancem. Pohyb tu byl daleko dříve než řeč a tanec můžeme zařadit mezi nejstarší umění vůbec. Zobrazoval zvyky, bojovnost, plány, radost i smutek. Španělsko s tančícími kresbami v jeskyních, Řecko s oslavami boha Dionýsa, Řím a Bakchus. V čase jsme sice daleko zpátky, ale tanec trvá dodnes a přináší s sebou funkce, které po celou historii posbíral. Lidový tanec není totéž, co tanec panský. I samotná hudba získává díky tanci jiný rozměr.
Plesy – kde se vzaly
Začátek plesových radovánek takových, jaké známe dnes, můžeme zasadit do 15. až 16. století španělského a francouzského dvora. V páru se tančil tanec pavana a časté byly také menuety. Král Ludvík XIII. vymyslel tanec merleson, který trval celou hodinu. V 17. století vznikl kotilion v Polsku. Název poukazoval na šustivou spodničku.
19. století se dočkává velkolepého tanečního rozvoje, přičemž v Rakousku se lidé vznášejí v rytmu valčíku, v Polsku dominuje mazurka a v Čechách poskakuje polka. Rodí se plesy nejdříve pro šlechtu, později i pro měšťanstvo. Plesy lidové zaujímají (zejména u nás) nesmírně důležitou funkci, a to i díky patriotovi J. K. Tylovi.
Tam, kde v roce 1798 koncertoval Beethoven, se odehrál první český ples. Stalo se tak v roce 1840 v Konviktu a organizátorem nebyl nikdo jiný než J. K. Tyl. Tento ples navštívila česká elita včetně Karla Sabiny.
Mísily se vlivy různých zemí – přišel kankán z Francie nebo tango z Ameriky. Některé tance byly kritizované, jako například charleston.
Víte, že byl valčík původně označovaný za nemravný tanec proto, že spolu tančí muž a žena?
Národní sebeurčení díky plesům
Taneční večery v době národního obrození nebyly jen o tanci. Běžně byl na programu také zpěv, recitace a především šíření vlastenectví. Český jazyk byl v té době vzácností, kdežto na plesech byl tím hlavním komunikačním prostředkem.
Došlo k šíření plesů do všech městeček a vsí. Nabízely bohatý program (nejen taneční). Bály tímto přispívaly národnímu životu a k mravnímu vzestupu obyvatel. Tímto se přes desetiletí plesová tradice zachovala až do dnešní doby.
Jak se měnila móda?
Jako vždycky střídavě. Začalo to jednoduchými detaily empíru a poté přišel biedermeier. Do popřetí přišly nabírané sukně, šněrovačky a tradiční materiály, tedy taft a hedvábí.
Proč ženy nosily vějířek?
Móda vějířků přišla z východu přes Španělsko až k nám. Tradice sahá daleko před 13. století, hojně se do společnosti začala zařazovat v období renesance. Později vějíře zastávaly nejen dekorativní funkci, ale také ochlazovací a komunikační. Ženy dávaly vějířkem neverbálně najevo, zda chtějí tančit či ne.
Držela-li žena zavřený vějíř v levé ruce, symbolizovala, že by ráda tančila. Pokud ho však držela v pravé, k tanci by ji nápadník pravděpodobně nepřemluvil. Pokud složený vějíř dávala před svá ústa, naznačovala touhu po seznámení. Jestliže by si jej přiložila ke svému srdci, znamenalo by to zamilovanost.
Proč jsou bály zrovna zimní tradicí?
Proč plesová sezóna vrcholí právě v zimě? Odpověď hledejme v křesťanských zvycích. Čas mezi Adventem a čtyřicetidenním půstem před Velikonocemi přímo vybízel k tomu konat něco velkolepého. Smetánka si také během roku rozdělila aktivity tak, jak ji nejlépe vyhovovaly. Jaro bývalo plné svateb, v létě se jezdilo na daleké cesty a na podzim vrcholila pánská záležitost – hony. I ženy se chtěly bavit. Proto si rády užívaly krásy šatů na plesech ve vytopených sálech, které jako jediné představovaly v zimním období místo pro radovánky.
Uvolňování etikety v dnešní době
Etiketa plesů byla dříve daleko přísnější. Dnes se uvolnily mravy jak ve společenské konverzaci, tak v odívání. Nicméně stále je třeba dodržovat dlouhé společenské šaty a vyhýbat se bílé barvě.
Často apelujeme na to, že zvolňování trendů v odívání neznamená, že si smíme vyrazit na ples v šatech, které se hodí spíše na odpolední zahradní párty.
Líbil se vám dnešní článek? Mrkněte na další, který je zahalen do plesové tematiky.